zacatek

Historie Slavětína

První zmínky

Nejstarší zmínky o Slavětínu pocházejí z r. 881. Václav Hájek v České kronice píše, že v r. 881 Kníže český Hostivít nařídil, aby se při Ohři některé hrady opravovaly proti nepřátelům. Slavětín, Kysinku a Budinku. Což znamená, že Slavětín již tehdy znamenité a hrazené městečko bylo. Spisovatel České kroniky Jan Bečkovský jmenuje i hrad Slavětín. Pozůstatky hradu byly v panské zahradě a postupně se tam dobývalo kamení ze sutin. Psané dějiny jsou od roku 1268. Jméno Slavětín je odvozeno od osobního jména Slavata - zakladatele Slavětína.

Páni ve Slavětíně

Páni slavětínští prodali Slavětín za 11 tisíc kop grošů Janu z Hasenburka, pak se stali pány Lounští, pak opět Hasenburkové. Později Sokolové z Mor a Ráječtí z Mirova.

Chrám Páně

První část vznikla mezi 10. -12. stoletím. Druhá část (gotická) mezi 12. -14. stoletím. Třetí (od kazatelny k velkému oltáři) mezi 14. -15. stoletím. Malba fresek byla dokončena 1378, velký zvon umístěn 1613. Požár roku 1575 v pondělí na den nanebevzetí Blahoslavené Panny Marie mezi 19. -20. hodinou. Vyhořelo 23 sousedů i s farou. Nápis o tom byl v kostele a zabílen byl dne 5. 9. 1826. Sokolové z Mor měli Slavětín v držení přes 200 let, vymřeli roku 1620. Jejich dcera Magdaléna se vdala za Papazona z Mirandoly a Klarsteina, ale za času velkého moru v Čechách roku 1649 zemřela. Papazon se znovu oženil s Kateřinou Zahrádkovou z Průchodu a měli dva syny a jednu dceru. Starší syn Václav Vilém Papazon se stal kanovníkem na Vyšehradě. Po smrti mladšího bratra se stal on pánem Slavětína. Po smrti manžela nechala Kateřina Papazonová postavit roku 1662 kapli. Roku 1672 byla posvěcena na Navštívení Blažené P. Marie. Václav Vilém Papazon věnoval Slavětín svému synovci Matěji Weinbergovi. Ten byl považován za dobrodince. Založil tzv. obilní kasu.

Pověst o založení kapličky
"U čtrnácti pomocníků"

1. září 1737 po půlnoci udeřil blesk do poslední stodoly, 7. srpna 1738 do zadní stodoly a všechny vyhořely. Kaplička prý byla postavena k odvrácení dalších pohrom. Matěj z Weinbergu nechal r. 1728 postavit nově varhany a přemalovat celý kostelní strop. R. 1753 byla znovu zřízena i fara a v ní bydlel páter Václav Milfait-kaplan, později farář. Weinberg nechal též zřídit hrobku v kostele a kosti všech Papazonců shromáždil do jedné rakve. Sám zemřel r. 1752. Pak vládl ve Slavětíně jeho syn Jan Antonín Weinberg. Nechal zřídit m.j. oltář v kapli a dva zvony. Ty před každým svátkem Panny Marie večer tu slavnost zvěstovaly (1758-1798), kdy byly z jara ukradeny. J. A. Weinberg měl Slavětín v držení 36 let od roku 1752-1788, kdy 3. 4. náhle zemřel. První sčítání domů a obyvatel se odehrálo roku 1771, druhé pak r. 1815. Mezi prvním a druhým však bývají rozpory. Slavětín byl zadlužen a panství převzal bratr J. A. Weinberga, který byl generál. Janovu manželku vyhnal a ta se odstěhovala do Prahy. Sám pak zemřel o dva roky později a Slavětín dostal baron Zessner, pán v Pálči-syn po Weinbergově sestře. Ten pronajal dvůr Slavětín na 18 let místním rolníkům. To bylo v roku 1800. Z polí nechal udělat 18 dílů po 15. strychách. Po třech letech chtěl

ale statek prodat a nabídl jej rolníkům. Ti se toho však báli, a tak prodal statek JUDr. Antonínu Grassovi z Prahy r.1803. Grass držel Slavětín jen dvoje žně a 1805 jej prodal Vojtěchu Michálkovi, bývalému sládkovi v Kutné Hoře. Ten ho koupil pro svého syna Vojtěcha Michálka. Ten panoval dobře. Když se oženil s dcerou pana Duška z Panotejnce, aby mohl vyplatit své sourozence, prodal Slavětín hraběti Kinskému r. 1810. Kinský držel Slavětín do r. 1814, pak ho prodal hraběti Fr. Thunovi, pánu v Tečně (Děčín). Kaple zpustla, opravena byla 1817. Farářem byl v té době Martin Kupec.

Jarmarky ve Slavětíně

Byly povoleny císařem rakouským Ferdinandem I. v září 1836. První jarmark se konal 23. listopadu téhož roku. Bývaly pak 4x ročně vždy ve středu a to - před květnou nedělí - po Sv. Ignáci - před Sv. Václavem a po Obětování P. Marie. V současné době na trhy upomíná rozsáhlé tržiště, totiž široká ulice-náměstí obce mezi chrámem, zámkem a Lounskou branou.

Stavba věže kostela

Věž se začala stavět 8. dubna (kopání gruntů). V sobotu 7.října téhož roku byla věž od zedníků hotová a zdvíhali krov, báň a kříž. 1838 věž omítali z venku a tesaři dělali hranici pro zvony. 25. října 1838 tahali 3 zvony na věž.

Požár roku 1838

Vypukl neopatrností v domě číslo 32 dvanáctého ledna v pátek okolo 17. hodiny od zapomenuté lucerny v maštali. Shořelo celé stavení.

Nová škola

Začala se stavět za učitele Václava Michovského roku 1840. Po něm nastoupil Petr Reitinger, který zemřel roku 1850. Pak zde působil František Bergman z Černochova. Tak jako při stavbě kostela museli domkáři zdarma pracovat ve 14ti dnech každý tři dny "na lásku".

Požár roku 1842

Vypukl 18. září před dvacátou hodinou a vyhořela čísla 24, 25, 26, 29, 31, 32, 65 a 84. Požáry vůbec Slavětín ničily často. Kromě již zmíněného se v zápisech hovoří o požáru roku 1685 "skrze neopatrnost při omastku a to vyhořeli domy od čísla 17 až k bráně číslo 8 poslední". Požár roku 1772 v čísle dvě byl způsoben bleskem. Roku 1834 uhodil hrom do kostela, opálil rám okolo oltáře Svatého Jana, ale nezapálil.

Stavba radnice

Stavba byla započata 6. června 1853, kdy se začaly kopat základy. 16. 6. 1853 se konala slavnost založení nové radnice-pokládání základního kamene. Druhý rok, tedy 1854, byla radnice již pokryta a o Vánocích bylo dokončeno i vybavení. Téhož roku byla zbourána stará radnice. Obydlena byla radnice roku 1857, ale až roku 1885 byla i zvenčí nahozena. V sále radnice se konaly zábavy (zmiňuje se o nich ve svém díle i Svatopluk Čech).

Osada Kystra

Nejstarší zmínka o Kystře je z roku 1352. Název pochází od slova "kostra" což mohlo být jméno jednoho z prvních osadníků. Může se ale také jednat o kostru, což byla ve staročeštině hranice na dříví. Ve 2. polovině 14. století patřila vesnice rytířům Kystry, kteří na místě starého slovanského hradiště postavili tvrz. Zde stála i fara s kostelem a hřbitovem. Kostel časem zanikl podobně jako tvrz, která se už k roku 1622 uvádí jako pustá. Počátkem 17. století tu sídlil Jan liburk Kaplíř ze Sulevic. Pán, který své poddané dával uvěznit v lounské šatlavě a pak všem dával milost. V roce 1612 koupil Kystru bohatý lounský měsťan Bohuslav Zákostelský z Bílejova a připojil ji k Vršovicím, kde zůstala až do roku 1849.

Ke Kystře se vztahuje romantická pověst o dívce Těšce, kterou vědma věnovala starým manželům za deset let života. Po smrti rodičů se Těška vdala za kysterského zvoníka, kterého ale také záhy opustila. Když jí vdovec zvonil umíráček, utrhla se stráň na Ohří i s hroby a zvonicí.

Kontantin Biebl

Narodil se 26.února 1898 ve Slavětíně nad Ohří, zemřel 12. listopadu 1951 v Praze (sebevražda). Studoval reálku v Lounech, nedokončil ji a odešel do Prahy. Biebl musel narukovat na frontu do první světové války. V lednu 1918 byl na balkánské frontě, raněn, zajat a odsouzen k trestu smrti, popravě unikl útěkem ze zajetí. Po roce 1918 studoval na lékařské fakultě, ale povolání lékaře nevykonával. Po roce 1934 byl členem Skupiny surrealistů v ČSR

patamenu